Moje tvorba je mi cestou k sobě samému. Hlínu jako materiál pro výlety do fantazie,  jsem objevil dřív než jsem začal chodit do školy. Svět mojí inspirace započal v pohádkách a mýtech. Postupem času se čím dál víc nechávám inspirovat přírodními strukturami. Neviditelné světy hub a rostlin, biologická architektura jako základní stavební struktura života.
Někdy v sedmi letech, dostávám do ruky cihlářskou hlínu a jedno ocelové modelovací oko po mém otci. Na půdě nacházím chirurgické operační nástroje po mém pradědovi z první světové války. Ty použiji na první pokusy s hlínou, úplně tomu propadám a modelováním trávím víc a víc času. Celé dětství chodím kreslit k brněnské grafičce Jarmile Totůžkové. Později se na keramickém sympoziu v Dolních Věstonicích dostávám k šamotu. Jeho vlastnosti, zejména možnost vytváření složitějších staveb, díky hrubému ostřivu které dobře drží kostru si tento materiál oblíbím a používám jej do současnosti. Jeho přirozenná hrubost nejlépe vyhovuje mým představám.

S přáteli jsme podnikli v Dolních Věstonicích několik experimentálních
výpalů. Od té doby tvoříme skupinu keramiků, která pravidelně vystavuje v Galerii - Š na moravském hradě Buchlov. V roce 2017 to byla naše dvacátá společná výstava.

Vedle vlastní tvorby se věnuji terapeutické práci s klienty v dílně Domova pro osoby se zdravotním omezením.

Jako keramik spolupracuji s Výtvarnou dílnou Masarykova onkologického ústavu v Brně.